Iva Bílková: Bez pohybu se brzy stanete naším pacientem, ale i moc sportu škodí

Sport je zdravý – to je povědomí každého z nás. Platí to ale vždycky?

V první řadě je třeba zdůraznit, že jakýkoli pohyb je lepší než nicnedělání, a to platí pro děti, dospělé i seniory. Pak jsou samozřejmě sporty, které přirozeně protáhnou celé tělo, jako je rychlá chůze, běh, plavání, běžky, bruslení, gymnastika, tanec, a pak jsou sporty, které zapojují jen určité svalové skupiny a bez dostatečné kompenzace mohou vést až k problémům se svalovou dysbalancí. K těm patří například tenis, hokej, golf, kdy je namáhaná jen jedna strana těla podle toho, zda je dotyčný pravák nebo levák, ale i bojové sporty nebo cyklistika, kdy je sportovec při výkonu shrbený velmi podobně jako při celodenním sezení na židli.

Můžeme to se sportem i „přehnat“? Souhlasíte s tím, že i obecně zdravé cvičení může uškodit?

Ano souhlasím. Fyzická zátěž by měla být vyvážená s dostatečným odpočinkem. Při nadměrné zátěži a nedostatku odpočinku může docházet k potížím s pohybovým aparátem a v horším případě docházet k úrazům. Pokud si člověk není jistý, jak nastavit svůj tréninkový plán, je dobré poradit se s odborníkem, aby zátěž i odpočinek vyhovovali fyzické kondici.

Co je nejdůležitějším faktorem, co při sportování dodržovat?

Nejdůležitějším faktorem je za mě konzistence pohybu, která má vliv nejen na fyzično, ale také na dlouhodobě vyrovnaný psychický stav.

V ordinaci se setkáváte s úrazy nebo následky kterých sportů nejčastěji?

V létě to bývají pády z kola (zlomeniny zápěstí, dlouhých kostí rukou a nohou), úrazy z kolečkových bruslí (zlomeniny lokte, nohy, poškození kolenních kloubů), panuje také zvýšené riziko rozsáhlých odřenin a hnisajících ran. V zimě převládají snowboardisté (nejhorší takzvané spirálovité zlomeniny stehenní kosti), lyžaři, ale i obyčejný pád na zledovatělém chodníku (převážně zlomeniny končetin, naraženiny). Po celý rok jsou pak typické akutní i chronické bolesti z jednostranného přetížení nebo i prochladnutí (nejen v zimě, ale i v létě z klimatizace nebo průvanu), to bývají zánětlivá onemocnění jako „tenisový loket“, „golfové rameno. K tomu je ale také třeba dodat, že nejméně polovina pacientů si podobná zranění přivodí při dlouhodobé práci na počítači a nadužíváním chytrých telefonů.

Liší se vhodné sporty u dospělých a u dětí? Co třeba dospělý zvládne a dítě už ne, nebo naopak, pružnější a menší dítě nemá problém, zatímco dospělému hrozí zranění?

Děti mají víc rychlých svalových vláken než těch pomalých, tedy inklinují spíš k pohybovým aktivitám rychlostního krátkodobého charakteru. Pro vybití jejich energie můžeme říct, že čím akčnější sportovní aktivita, tím lepší (například u školních dětí atletika, gymnastika, fotbal, volejbal, basketbal, ale u předškolních dětí i hra na honěnou, skákání žabáků...). Dítě posílí svaly, zlepší koordinaci i vytrvalost. Naopak dospělí mají převahu ve vytrvalostních svalových vláknech pro dlouhodobý výkon stejné intenzity. Spíš než výbušnost jim svědčí protahovací cviky. Obdobně se dá pohlížet i na dělení muži versus ženy – obecně jsou ženy schopnější dlouhodobého stejně intenzivního výkonu, zatímco muži jako prehistoričtí lovci lépe zvládají vysoký výkon krátkodobě.

Ženy a muži jsou tedy předurčeny k jiným sportům?

Sport by měl ale hlavně bavit a každému může vyhovovat něco jiného. Ovšem obecně lze říci, že pro muže jsou vhodnější více silové sporty, podporující stavbu svalové hmoty. Dosáhnou tak zvýšení úrovně testosteronu, zlepšení psychiky a sebepojetí. Nebo kolektivní sporty, při kterých vybijí temperament a podpoří sociální vazby, přirozenou soutěživost a sebevědomí. U žen jsou z hlediska motivace, společenského cítění a seberealizace vhodnější sporty zaměřené na formování postavy: pilates, joging, aerobik, nebo sporty s hlubším spirituálním zaměřením: jóga, tai-chi, Čchi-kung nebo tanec.

Existují nějaké limity ve výběru sportu, i když se cítím zdravý/á?

Ženy častěji než muži podléhají hypermobilitě kloubů, proto by se měly vyvarovat aktivitám, které jejich zvýšené pohyblivosti ve vazivech neprospívají. Při tzv. dopadových sportech, jako je tenis nebo fotbal, člověk vahou napadá na klouby, které pokud mají predispozici k nějakému postižení, mají větší tendenci se ničit. Lidi s artrózou, osteoporózou, nejčastěji ženy po menopauze, které mají onemocnění v rodině, i lidé s nadváhou by měli být v těchto sportech opatrnější.

Jakým sportům by se měly věnovat pohybově méně nadané děti? Který trénink nebo cvičení rozvíjí pohybové návyky a správné držení těla?

Pro menší děti doporučuji sportovní hry, které rozvíjí pohybovou všestrannost, zahrnují běhání, skákání, prvky atletiky a gymnastiky. Oproti řadě mýtům je pro správné držení těla prospěšný i balet. Školáci mohou navštěvovat kurzy jógy, klasického tance nebo chodit plavat. Důležité je, aby děti měly dostatek volného pohybu i mimo vedené kroužky, aby chodily co nejvíc pěšky (namísto jízdy autem), lezly po stromech a skákaly panáka. Nezáleží na tom, jak se dítě hýbe, hlavně, že se hýbe. Nedostatek pohybové aktivity má totiž horší následky než nevhodné typy sportů nebo riziko zranění.

Které všeobecně populární sporty nejsou pro naše tělo příliš vhodné?

Jako fyzioterapeut musím trochu pohanit velmi oblíbenou cyklistiku, kdy člověk na kole sedí s kulatými zády úplně stejně jako ve školní lavici nebo v kanceláři. Tím ale nechci říct, že by nebyla prospěšná, oproti ostatním sportům třeba šetří klouby. Pokud hodiny denně sedíme, je nejvhodnější běh nebo rychlá chůze, kdy máme páteř vzpřímenou. I běh ale může uškodit, pokud nemáme vhodnou obuv nebo funkční oblečení. To samé platí u cyklisty, který si nenandá helmu. Zkrátka je třeba při sportu dodržovat určitá pravidla, která riziko úrazu snižují na minimum – před i po výkonu se protáhnout, nepřeceňovat své síly, dopřát tělu regeneraci a věnovat pozornost bolestivým signálům.

Je nějaký sport nebo fyzická aktivita, které byste nejraději „zakázala“?

Jako méně vhodné sporty, které dětem nedoporučuji, jsou ty, kde se buď hodně hrbí - florbal, hokejbal, tenis... nebo ty, u kterých dochází nebo může snáz dojít k úrazu, protože vedou děti k velkému množství nárazů a pádů – bojová umění, hokej... v ordinacích vidíme i velmi ošklivá zranění s trvalými následky na kostech, svalech a kloubech.

A naopak sport, který by měl provozovat každý? Nebo existuje univerzálně vhodná pohybová aktivita?

Samozřejmě, že existuje a umíme ji všichni! Je to obyčejná chůze. K té jsme byli stvořeni. Chůze je jako lék, který podporuje pohybovou soustavu i oběhový systém. Při vzpřímené chůzi posilujeme dolní končetiny, svalstvo lopatek, ramen, šíje a další. Napomáhá prokrvení celého těla a tím i odplavování odpadních látek z tkání a jejich detoxikaci. Jako anaerobní aktivita je rychlá chůze ideální pro spalování kalorií a v neposlední řadě má kladný vliv na psychiku a podporu peristaltiky. Příznivě působí proti vzniku křečových žil a urychluje tok lymfy.

Mohou bezpečně sportovat i senioři? Jakým sportům se mohou věnovat?

Mladší lidé tíhnou k náročnějším sportům na koordinaci, stabilitu a nárazy, které zároveň podporují společenskou integraci – hrají fotbal, ragby, provozují gymnastiku nebo běžecké lyžování. Ve středním věku už člověk vyhledává sporty s nižšími fyzickými nároky, které poskytují socializaci a motivaci pro zlepšování, jako je tanec, některé bojové sporty nebo běh. V pozdějším věku jsou skvělé aktivity zaměřené na vnímání vlastního těla, jeho harmonizaci, s malými fyzickými nároky a se zachováním sociální složky. To nabízí zdravotní cvičení ve skupině nebo s fyzioterapeutem, jóga, plavání, rychlá chůze nebo populární nordic walking. Půlhodinové svižné procházky se vzpřímenou páteří každý den a jednoduché domácí protahování.

Kolik sportu je dost a kolik je ho už moc?

Ideálně každý den zhruba hodinu. Se zlepšující kondicí je možné přidávat, ale člověk by měl umět také regenerovat. Pokud se během pohybu nebo následující den necítí dobře, měl by dopřát tělu větší odpočinek.

Co se stane, když nebudeme sportovat vůbec?

Budete brzy naším pacientem s chronickými bolestmi zad, krku, kloubů, snáz podlehnete degenerativním onemocněním, zhorší se vaše pohyblivost a postupně opustíte aktivity, které pro vás byly běžné a dělaly vám radost. Kvůli sedavému způsobu života se na nás obracejí stále mladší klienti, přitom by stačilo 10 minut kvalitního protažení denně, aby se cítili o 1000 % lépe.

Pozn.: Články prezentované na webu FYZIOklinika.cz nenahrazují odborné lékařské/fyzioterapeutické vyšetření a mají informativní charakter, tak abyste snadněji porozuměli dané problematice například po Vaší návštěvě fyzioterapeuta, lékaře nebo jiného specialisty. Cílem naší databáze článků je nabídnout Vám na jednom místě aktuálně dostupné informace o jednotlivých potížích pohybového aparátu, se kterými se můžete setkat, a to snadno pochopitelným jazykem (některá složitější zdravotní témata v zájmu snadnějšího pochopení zjednodušujeme). V případě, že na základě podobnosti zde popsaných projevů usuzujete na konkrétní diagnózu, doporučujeme Vám konzultovat Vaše potíže při osobní návštěvě lékaře nebo fyzioterapeuta. Informace zde prezentované nenaplňují znaky §2a zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.