První pomoc po úrazu holeně / zlomenina holenní kosti

Bérec je složen ze dvou kostí, a to kosti holenní (tibie) a lýtkové (fibuly). Zlomeniny bérce patří mezi nejčastější zlomeniny střední části dlouhých kostí (diafýzy).

Mezi nejčastější mechanismy vzniku fraktur bérce patří dopravní nehody, pády z výšky a sportovní úrazy. Na vnitřní ploše kosti holenní jsou měkké tkáně v tenké vrstvě, což vede k tomu, že jsou její zlomeniny ve dvaceti procentech otevřené.
Ve většině případů dochází k frakturám obou kostí současně. Izolované fraktury vznikají obvykle v důsledku dopravní nehody či nakopnutí při sportu. Zlomeniny v oblasti střední a spodní části bérce mívají tendence k opožděnému hojení se sklony k tvorbě pakloubů. Je zde také často přítomen tzv. kompartment syndrom, kdy dochází k ischemizaci (neprokrvování) dané oblasti. Daný typ fraktur bývá také často spojen s poraněním vazivového aparátu kolenního kloubu a neurovaskulárních struktur.

Zlomeniny lze rozdělit na stabilní, u kterých je přistupováno ke konzervativní terapii a zlomeniny nestabilní, jejichž léčba je operační. Konzervativní terapie spočívá v repozici a imobilizaci sádrovým obvazem, kterým je znehybněn kolenní i hlezenní kloub. Imobilizace trvá obvykle 10-12 týdnů. Komplikace u daného typu terapie je vznik tromboflebitidy a postfixační ztuhlosti kolena a hlezna. Převážná většina zlomenin diafýzy bérce je řešena operačně pomocí osteosyntézy, kdy je využíván nitrodřeňový hřeb, dlahová osteosyntéza či zevní fixatér.

Během imobilizace je rehabilitace zaměřena na:

• dechovou gymnastiku
• polohování
• kondiční cvičení nepostižených částí těla
• izometrické kontrakce svalů v imobilizované části dolní končetiny
• nácvik sebeobsluhy a nácvik stereotypu chůze