První pomoc po úrazu lokte
Loketní kloub se skládá ze dvou kloubů. Prvním z nich je kloub kladkový, který je stabilizován zevním a vnitřním postranním vazem a zajišťuje pokrčení a natažení. Druhým z nich je kloub kulový, který stabilizuje vaz uvnitř kloubu a umožňuje rotační pohyb (supinaci a pronaci).
Luxace se nejčastěji děje při pádu s pokrčeným loketním kloubem. Při luxaci dochází k úplnému oddálení kontaktních ploch (úplná luxace) a nebo jsou kontaktní plochy částečně v dotyku (subluxace). Může nastat komplikace v podobě odlomení okraje kloubní plochy či poškození nervového nebo cévního svazku. Terapie se provádí zavřenou nebo v těžších případech otevřenou repozicí loketního kloubu. Po zákroku je horní končetina fixována dlahou nebo ortézou. O délce a druhu fixace rozhoduje lékař.
Při pravé luxaci je vřetenní a loketní kost vykloubena dozadu a přední vazy jsou nataženy a bývá odtržen i korunový výběžek. Jedná se o těžké poranění. Horní končetina je fixována sádrou v 90st. pokrčení v loketním kloubu. Během toho cvičíme prsty, zápěstí a ramenní kloub. Po imobilizaci pokračujeme s předchozími pohyby a přidáváme i pohyby loketního kloubu. Svaly uvolňujeme relaxačními technikami, protahujeme je, ale také úměrně posilujeme.
Další možností, která může nastat je izolovaná luxace vřetenní kosti volárním nebo distálním směrem. Při volární dislokaci nelze propnout ani pokrčit loketní kloub. Léčí se repozicí a zavěšením horní končetiny s pokrčeným loktem do šátku. Od 5. dne po repozici začínáme pomalu obnovovat pohyby v lokti. Přibližně po 1 měsíci od úrazu může být plná zátěž. Distální dislokace vzniká při prudkém trhnutí za ruku. Lze loket pokrčit i propnout, ale nelze provést supinaci a pronaci. Po repozici není potřebná imobilizace a už od 2. dne lze s loktem postupně pohybovat.