První pomoc po úrazu ramene / Luxace ramene

Ramenní kloub je kloub kulový, poskytující největší možný rozsah pohybů, což může mít za následek větší riziko vzniku luxací (vykloubení). K luxacím dochází ve většině případů při úrazu, někdy se ovšem jedná o luxace habituální, způsobené vrozenou anatomickou odchylkou nebo poruchou vývoje.

Jedná se například o dysplázie (poruchy vývoje) kloubních ploch, parézu brachiálního plexu, systémová onemocnění atd. Habituální luxace ramenního kloubu se projevuje pocity nestability a částečného vyskočení ramene z kloubní jamky.

Podle směru vykloubení rozlišujeme několik typů luxací: luxaci přední, zadní, horní a dolní. Nejčastěji dochází k luxaci přední, kdy rameno vypadává dopředu, způsobené pádem na nataženou, upaženou, zevně rotovanou a částečně i zapaženou horní končetinu. Může k ní dojít i prudkým pohybem končetiny vzad. Při daném typu luxace je kloubní jamka prázdná, jsou výrazně omezeny rozsahy pohybu v daném kloubu a je pociťována velká bolestivost. Můžeme pozorovat i otok ramenního kloubu.

Při luxaci ramenního kloubu dochází k přidruženým poraněním měkkých tkání v oblasti ramenního kloubu, jako například kloubního pouzdra, labra či některých svalů. Někdy může dojít i ke kostním, kloubním, cévním či neurologickým komplikacím. Mohou se vyskytnout i pozdní obtíže luxací ramenního kloubu, mezi které patří například syndrom zmrzlého ramene, impingement syndrom nebo posttraumatická instabilita kloubu.

Akutní léčba luxace ramenního kloubu spočívá v jeho repozici (napravení). Poté je ramenní kloub fixován po dobu 3–4 týdnů v Dessaultově obvazu ve vnitřní rotaci paže a ohnutí v kloubu loketním.

Po sejmutí ortézy je rehabilitace zaměřena především na obnovení rozsahů pohybů, kdy do 3 měsíců po úraze je kontraindikován maximální pohyb do zevní rotace a abdukce (upažení). Zásadním prvkem terapie je stabilizace ramenního pletence.