První pomoc po úrazu zápěstí

Fraktury distálního konce předloktí patří mezi nejčastější zlomeniny v lidském těle. Daný typ zlomenin se vyskytuje nejčastěji u dětí při sportovních aktivitách nebo u starších lidí se sníženou stabilitou chůze a trpící osteoporózou. Při pádu si jedinci chrání hlavu tlumením nárazu horními končetinami.

Mezi nejčastější zlomeniny v dané oblasti patří fraktury distálního konce vřetenní kosti, ke kterým řadíme zlomeninu Collesovu, Smithovu a Bartonovu. K příznakům jmenovaných zlomenin patří bolest, otok, omezené a bolestivé rozsahy pohybů v zápěstí.

Collesova zlomenina je fraktura distálního radia (kosti vřetenní) s dorsálním a radiálním posunem distálního fragmentu. Radius se láme 2-3 cm nad zápěstím. Jedná se o nejčastěji se vyskytující zlomeninu v této oblasti. K této zlomenině dochází při pádu natažené horní končetiny se zápěstím v extenzi na volární stranu ruky (na pronovanou ruku). Collesova fraktura se vyznačuje typickou deformací předloktí, a to vidličkovitou při pohledu zboku a při pohledu zepředu bajonetovou.

Smithova zlomenina je také zlomeninou téže části distálního radia, ale od fraktury Collesovy se liší mechanismem úrazu. Tato zlomenina vzniká pádem na dorsální část palmárně flektovaného zápěstí a úlomek je dislokován směrem ventrálním.

Bartonova zlomenina je fraktura nitrokloubní, zasahující do distálního radia a radiokarpálního kloubu. Dochází při ní k dislokaci přední nebo zadní hrany distálního radia spolu s proximální řadou karpálních kůstek proti zbylé části kloubní plochy radia.

Konzervativní léčba daných fraktur je imobilizace pomocí sádrové fixace, kdy u fraktury Collesovy se provádí znehybnění v mírné palmární flexi a ulnární dukci bez rotace předloktí. Smithova zlomenina je naopak imobilizována do mírné dorzální flexe. V případě komplikované nestabilní fraktury je vyžadována chirurgická léčba.

Během imobilizace předloktí se zaměřujeme na cvičení okolních kloubů na poraněné horní končetině. Provádíme i polohování dané končetiny z důvodu zabránění vzniku otoků. Dále bychom měli terapii zacílit na nácvik izometrické kontrakce předloketních svalů fixované končetiny. Po sejmutí sádrové fixace se ihned začíná s rehabilitací, která je zaměřena na zvyšování rozsahů pohybů fixovaného kloubu, upravení svalové nerovnováhy v daném segmentu, cvičení prstů a stabilizaci zápěstí.