Iva Bílková: špatný vývoj miminka pozná fyzioterapeut už ve třech týdnech života

Co považujete za nejdůležitější při manipulaci s miminkem v prvním období, kdy si dítě přineseme z porodnice?

Důležité jsou jemné doteky, hlazení, vyvarovat se zbrklým, trhavým pohybům, které miminko lekají. Pro děti do tří měsíců je v poloze na zádech typická asymetrická poloha – obličej, bříško i pánev rotované na jednu stranu. I v bdělé poloze bude schoulenému novorozenci lépe na boku než na zádech nebo na bříšku. Jako hru a zdravé cvičení pro uvolnění svalového napětí ho můžeme masírovat (např. krouživými pohyby malým masážním míčkem) a stimulovat k otáčení také na druhou, méně preferovanou stranu.

Je dobré miminko ihned polohovat na bříško, učit ho tzv. pást koníčky?

Co se týče pohybového vývoje, odborníci se v mnohém stále neshodují. Zatímco dřív bylo běžné děti posazovat a ukládat ke spánku na bříško, dnes už jsou doporučení jiná. Já zastávám názor novorozence nepokládat na bříško „hrát si“ až do tří měsíců věku. A využívat tuto polohu pouze minimálně pro potřeby mytí, oblékání, přebalování… Hlavička novorozence zaujímá cca polovinu jeho váhy a v poloze na bříšku, když je dítě motivované koukat na rodiče nebo hračku, se ji snaží zvedat proti gravitaci stůj co stůj. Koordinace svalů vpředu na krku, vzadu na zádech a na bříšku však ještě nefunguje tak bezchybně jako u tříměsíčního kojence a malé miminko se snaží zaklánět hlavu především taháním zádovými svaly. Tento špatný stereotyp pohybu se pak promítá až do dospělosti – v nejlepším případě „jen“ jako bolest zad.

Dá se mluvit u novorozence o temperamentu – jsou miminka pohybově různě „zdatná“? Jsou mezi nimi odlišnosti? Anebo mají naprosto identickou „startovací čáru“?

Zní to jako klišé, ale každé miminko JE jiné. Pro fyzioterapeuta není tak důležité, kdy začalo dělat ten a ten pohyb, ale jakým způsobem. Tabulkové předpoklady je dobré sledovat, vědět, že existuje určitý hraniční věk pro otáčení, plazení se… ale nepanikařit, když se dítě odchyluje od „normálu“. Nejdůležitější je dopřát miminku čas na vlastní vývoj a netlačit ho do něčeho, na co ještě není připravené, protože sousedovic Pepík už to umí. Svalově-kostěný aparát dítěte dozrává pomalu a postupně a teprve, až když miminko zvládá dovednost samo, tak je i aparát natolik silný, aby jeho váhu unesl. Předčasně posazované nebo za obě ruce voděné děti si tuto přehnanou snahu urychlit jejich vývoj nesou po zbytek života v poškozených vazech a stavbě kostí.

Jak zjistí rodič, že v psychomotorickém vývoji dítěte není něco v pořádku?

Rodiče jsou nejlepšími pozorovateli dítěte a pokud se jim něco nezdá, měli by své podezření konzultovat s fyzioterapeutem. Sledujte, jak miminko pohyby provádí, zda nedochází k asymetrii, která přetěžuje jen určité svalové skupiny. Už v šestinedělí lze sledovat případné odchylky v hybnosti miminka a pokud se počínající drobné nedostatky zachytí do tří měsíců, snadno se odbourají.

Jakých konkrétních odchylek si všímat?

Dlaně má novorozenec většinu času zaťaté, ne však křečovitě, měl by být schopen sám na chvíli pěst uvolnit. Dále se testují pohyby řízené reflexy. Ty by se měly na končetinách projevovat stejně intenzivně. Pokud se reakce levé a pravé ruky či nohy liší, může se jednat o neurologický problém.   

Mezi 4. a 8. týdnem by mělo dítě umět navázat oční kontakt s pečující osobou, která se mu přiblíží. Zrakový kontakt znamená, že je dítě mentálně zdravé, má potřebu někoho či něco sledovat, pozorovat, což v pozdějším věku přeroste v touhu dosáhnout na hračku, na kterou vidí, a pohrát si s ní. Tato motivace je hnacím motorem pohybového rozvoje dítěte.

Můžete stručně nastínit, jak je provázaný motorický a psychický vývoj dítěte?

Jednotlivé části centrální nervové soustavy (CNS) dozrávají postupně a zhruba lze říci, že motorika dozrává od míchy (v páteři) směrem k mozkové kúře (v lebce). Novorozenec v období prvního měsíce prakticky pouze leží a jeho pohyby jsou závislé na míšních reflexech, vegetativním nervovém systému (řídí např. činnost trávicího systému) a popřípadě řízení z prodloužené míchy (zajišťuje např. dýchání a srdeční činnost).

Zhruba od 2. měsíce věku, v závislosti na dozrávání CNS, dítě začíná zvedat hlavičku, aby rozšířilo své zorné pole. Vleže na zádech, díky motivaci dosáhnout na hračku, se dítě otáčí atd. V principu lze tedy říci, že bez volní motivace (touha dítěte něčeho dosáhnout) by zákonitě nebyl postup ve vývoji pohybu. Odtud je tedy odvozen medicínský termín „psychomotorický vývoj“.

Záchyt některých vývojových problémů je v kompetenci pediatrů. Mělo by se chodit s miminkem preventivně také k fyzioterapeutovi?

Čím dřív se odhalí riziko ohrožení v psychomotorickém vývoji a zahájí se účinná terapie a rehabilitace, tím líp pro budoucí vyzrálost a zdravý pohybový aparát dítěte. Proto doporučuji preventivní návštěvu fyzioterapeuta s miminkem už v šestinedělí. Odborník odhalí možné pohybové odchylky v zárodku a poradí rodičům, jak s miminkem správně manipulovat.

I když bude podle pediatra vše v pořádku?

Fyzioterapeut a neurolog mají velmi detailní oko i na malé odchylky v psychomotorickém vývoji. Pediatr zná samozřejmě vývoj též, ale ze zkušenosti vím, že pediatři nejsou v doporučení terapie tak důslední, jemné odchylky někteří pediatři nepovažují za tak vážné jako fyzioterapeut. Ono je to přirozené. Pediatři jsou perfektně cvičení v diagnostice interních onemocnění, zatímco fyzioterapeut se živí odchylkami pohybového aparátu.

Říká se, že by se miminko nemělo neúměrně podněcovat v jeho motorickém vývoji (např. neposazovat, když na to ještě není zralé apod.). Kde je tedy ta zdravá míra? Existují nějaké maličkosti, kterými se dá miminku „ukázat“, jak se nějaký pohyb dělá, aniž by to byl neúměrný zásah do jeho vývoje?

Existuje řada vhodných pomůcek pro stimulaci správného vývoje miminek a někdy stačí i srolovaná deka. Jak jsem zmínila, nejsem zastáncem brzkého „pasení koníčků“, ale můžeme s miminkem cvičit jinak. Výbornou pomůckou je například trochu upuštěný overball. Na něj můžeme i malé miminko opřít hrudníčkem, takže je v poloze „na bříšku“ a jeho hlavička není tolik zatížená gravitací, v této poloze s těžištěm na pánvi můžeme miminko jemně posouvat na ručičky (nesmí zaklánět hlavičku) a zpět na pánev.

Vřele také doporučuji cvičení s miminky i jen preventivně. Mám velmi ráda Vojtovu metodu – symetrická cvičení na správnou koordinaci pravé a levé strany například při plazení. Výborné pro posílení svalů a mezi maminkami oblíbené je plavání s kojenci. Vhodné je také hravé cvičení s miminky ve stylu fitness, kdy si rodič pokládá při cvičení dítě na sebe a různě s ním pohupuje.

Můžete popsat největší mýty, které neustále ve společnosti přetrvávají, a fakta?

MÝTUS: Když dítěti podepřu záda, umí sedět.

FAKT: Přímý sed není sed, do kterého dítě posadíte. U dětí předčasně pasivně posazovaných dochází velmi rychle k anatomickým změnám na obratlích, z čehož vyplývá nebezpečí vzniku strukturální skoliózy, nehledě na to, že i orgány uvnitř hrudníku a bříška jsou neadekvátně stlačovány váhou hlavičky a horní polovinou trupu.

MÝTUS: Chodítka, hračky, kdy dítě tlačí strojek před sebou, naučí dítě stát, chodit.

FAKTA: Pokud si dítě nestoupá nebo nechodí samo u nábytku/kolem nábytku, chodítko ho to nenaučí. Vy pasivně posadíte dítě do chodítka a to má přirozenou radostí tendenci hopsat a odrážet se. Nemá to ale nic společného s řízeným volním pohybem z CNS (mozek a mícha) a se svaly, které drží dítě ve stoji proti gravitační síle Země nebo dokonce dokáží tělo nadzvednout proti gravitaci (stoj na jedné noze a odraz od druhé, tah achilovky a nadzvednutí paty...). Nebezpečí chodítek a odrážedel tkví také v tom, že dítě nemá dokonalou koordinaci a pokud vydá dítě větší sílu v odrazu, může do něčeho narazit a ublížit si.

Sedátka, skořápky – nejen autosedačka, ale i městské kočárky mívají tento tvar… je to správné?

Tvar autosedaček a podobných sedátek kopíruje schoulení páteře miminek, proti nim nic nemám. Ovšem po rozumnou dobu! Miminko potřebuje pohyb, aby se mohlo učit, objevovat, vyvíjet… Pokud ho ukotvíme na hodiny do strnulé pozice v sedačce, nemůžeme čekat, že se bude samo od sebe zdravě psychomotoricky vyvíjet.

Nošení v šátku… Je nějaká optimální doba, jak dlouho může být nošeno dítě v šátku? Anebo se může třeba nosit celý den (záleží to čistě na rodiči, jeho preferencích a denních aktivitách)?

Toto hodně závisí na temperamentu dítěte, jsou maminky, které děti nosí celý den a dítě je tak nejspokojenější, jiným dětem naopak vyhovuje větší prostor v kočárku. I dospělí se různí, někdo usíná rád sám, někdo v objetí partnera… Nošení dětí má spoustu výhod pro vztah rodič-dítě i psychomotorický vývoj miminka. Své děti jsem také nosila, ale i jako fyzioterapeut preferuji rozumnou kombinaci šátku a kočárku/postýlky, kde má dítě přeci jen větší rozsah pohybu. Pokud je teplé léto, je třeba dbát při nošení na zvýšený přísun tekutin, víc kojit nebo dávat napít, pořídit šátek z příjemnějšího materiálu, jako je len apod.

Sama máte tři děti, nyní už velké. Cítila jste se po jejich narození díky své profesi fyzioterapeuta jistější? Co byste čerstvým maminkám ze své zkušenosti doporučila?

Ano, výhodu jsem jako fyzioterapeut měla podle mě v tom, že jsem si dokázala odůvodnit proč co dělám. Stejně jako většina maminek jsem se snažila vždy konat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Své děti jsem pozorovala a porovnávala s tabulkou psychomotorického vývoje popsanou od prof. Václava Vojty – to však laikům nedoporučuji, protože bez hlubších znalostí by někteří rodiče mohli zbytečně panikařit. Také nedoporučuji srovnávání svého dítěte s tím sousedovic Pepíčkem. Kde je psáno, že stát už v sedmi měsících, jak to ten sousedovic Pepíček už dokáže, je dobře? Neměl by na rehabilitaci chodit spíš on?

Hodnotila jsem vývoj svých dětí a nabízela podněty tak, aby následující týden/měsíc splnily požadavky, které jsem kladla na jejich vývoj. Nabízela jsem jim hračky, trénovala úchop (z počátku do rukou, kolem 6. měsíce je typická snaha uchopit hračku všemi 4 končetinami (v leže na zádech. Nosila jsem děti v šátku nebo nabízela jiné polohy tak, aby vždy viděly do okolí a mohly se psychicky vyvíjet. Bez vývoje zájmu „o něco" není pak snaha fyzicky danou věc získat. Nemám ráda, když dítě pasivně leží v kočárku na rovné podložce a jediné co vidí, je obličej osoby a nebe/stříšku kapuce.

Neustále jsem s dětmi fyzicky manipulovala, tedy podněcovala mozek k získávání informací o poloze, rychlosti pohybu, změně směru. Na druhou stranu jsem trvala na naprostém klidu v době spánku, kdy mozek informace zpracovává (zatažené žaluzie, ticho, teplo... aby je nic nerušilo z odpočinku).

A jako prevenci potenciální asymetrie jsem se všemi dětmi prvních několik měsíců cvičila „Vojtu". Skončili jsme až někdy kolem 11. měsíce věku. Toto cvičení se dá přirovnat k dospěláckému fitness. Rodiče chodí do fitka nebo si chodí do lesa zaběhat, aby je nebolely záda. No a miminko cvičí, aby rostlo krásně rovně.

Povinností je u nás také sport. Od kojeneckého plavání přes cvičení maminek s dětmi v rodinném/mateřském centru (jednak cvičení, ale i počátky socializace od cca 1 roku), přes vedení k pohybovým kroužkům od mladšího školního věku po několikrát v týdnu tréninky u staršího školního věku a dál.

V pubertě mají děti (obzvlášť chlapci) výraznou akceleraci růstu. Hrozí jim vznik skoliózy páteře, protože kosti rostou rychleji než svaly. Pokud nebudou svaly posilované sportem, ale dítě se bude jen hroutit ve škole a na gauči doma, tak hrozí, že to, na čem jste pracovali na plávání s mimiky a na kroužcích ve školce přijde nazmar. Nehledě na to, že pravděpodobnost vzniku osteoporózy má základ v nedostatečném „zahuštění" kostní hmoty v dětském věku.