Až polovina dětí není na školu připravena: problém tkví v motorice

Když se mluví o školní zralosti, většina rodičů si představí poznávání písmen nebo počítání. Vy poukazujete na důležitost správně rozvinuté motoriky, s čím vším může při nástupu do školy souviset?

Klíčovou roli ve školní zralosti dítěte hraje jeho schopnost ovládat své tělo a pohyb. Pokud má rozvinutou motoriku, koordinaci ruka-oko, má dobrou výchozí pozici pro psaní, lépe se bude v lavici soustředit a plnit zadané úkoly. Stále více předškolních dětí však bývá tzv. neposedných, hůř udržují pozornost a bojují s grafomotorikou.

Jak lze s dětmi motoriku zlepšovat doma?

Pro rozvoj jemné motoriky je od batolecího věku výborné modelování z plastelíny, navlékání korálků, šití s tkaničkou, stavění stavebnic, skládání puzzle. Koordinaci a rovnováhu můžete hravou formou ‚trénovat‘ na jednoduchých opičích dráhách, různých prolézačkách a nerovných površích. Důležité je dětem nabízet aktivity, které je přirozeně baví a nenásilně rozvíjí správnou funkci svalů.

S jak starými dětmi pracujete?

Pracujeme s dětskými pacienty od kojeneckého věku, u nichž je zpravidla cílem zlepšit psychomotorický vývoj či zkvalitnit pohybové dovednosti v případě neurologických a ortopedických diagnóz, po pacienty věku předškolního a školního.

Česko patří k zemím s nejvyšší mírou odkladů školní docházky. Čím myslíte, že to je?

Dbáme na to, aby děti byly emočně stabilní, soustředěné, schopné dokončit úkol, vysvětlit určité pojmy, popsat situace atd. Neznám parametry hodnocení v jiných zemích, ale vím, že my jsme na hodnocení školní zralosti „přísní“ a školu nebereme jako hru, ale jako způsob přípravy na budoucí povolání s určitou mírou zodpovědnosti. Podle mého názoru je dobré dítěti poskytnout čas na dozrání CNS.

A co strašák ADHD, jakou ten hraje roli?

Děti s ADHD, s poruchou autistického spektra atd. mají složité právě to soustředění. Jejich CNS zpracovává informace jinak než u „zdravých“ dětí. Vnímají mnohem víc podnětů z okolí. Zatímco neurotypickým lidem mozek přirozeně filtruje, co si pustí do hlavy, tyto děti při výuce slyší auta zvenku, upadnout tužku spolužáka, oslní je paprsek slunce nebo slyší kapky deště na parapetu… K tomu cítí hlad a tlačí je židle, chtějí si poposednout a už tu máme někoho, kdo se mele, nesoustředí, neumí látku a chytá jednu špatnou známku za druhou.

V mateřských školách děti běhají, skáčou, lezou celý den. Pak nastoupí do školy a náhle musí hodiny sedět. To bývá pro většinu asi největší výzva…

Sedět 45 minut v lavici, to je dlouhá doba i pro klidné děti, natož pro ty s nutkavou potřebou hýbat se. Ve statickém sedu na tvrdé židli navíc brzy přichází únava a děti se hrbí. Důležitá je fyzická kompenzace během vyučování i mimo něj. Výborné by bylo, kdyby děti mohly sedět na velkém míči, tzv. gymballu, kroužit lehce pánví, občas si během vyučovací hodiny zahopsat a protáhnout svaly podél páteře. Zlepšily by si tím soustředění a ulehčily zádům. Je mi jasné, že přes 20 míčů ve třídě může být problematické, ale už jsem o pár odvážných učitelích, kteří je zavedli, slyšela. Nadto existuje přístupnější alternativa – menší labilní podsedáky napuštěné vzduchem, které se dají položit na tvrdou židli a které dětem dávají pocit mírného dynamického cvičení i během sezení. Taková pomůcka pořízená rodičem by ve třídě vadit neměla.

Letos už platí pro udělení odkladu nová přísnější pravidla, která mají do budoucna vysoký podíl odkladů snížit. Je to správné?

Je-li dítě emočně a sociálně nedozrálé, bude mít ve škole potíže, ač už třeba umí číst a psát. Problémy pak hojně bývají psychosomatické. Znám školáky, u nichž se zdravotní potíže zjevovaly pravidelně v neděli večer a záhadně mizely v pátek odpoledne. Může jít o různé vyrážky, pocity nesnesitelného pálení kůže, bolesti bříška, hlavy apod. Myslím, že respektování individuálního zrání CNS nám ušetří vyšší nemocnost dětí v pozdějším věku a také neefektivní léčbu, neboť příčina domnělé nemoci nebyla nalezena…

Co se týče hrubé motoriky, jakých odchylek si všímáte?

Dětem často chybí propojení pravé a levé hemisféry. Můžete je vyzkoušet: řekněte jim, aby se dotkly pravým ukazovákem ruky levého kolena, dlouho váhají anebo vůbec netuší, jak na to. Přibývá dyspraktických dětí, tedy s poruchou koordinace pohybů. Pro ně je typické, že pokud chcete, aby si lehly na bříško hlavou k oknu, zaručeně jeden nebo všechny parametry úkolu nesplní.

U školáků se také obvykle řeší nesprávný úchop tužky…

Základy dobré grafomotoriky se tvoří už v prvních měsících života. Při psaní a kreslení nezáleží jen na prstech, do těchto činností se zapojuje celé tělo. Dítě musí mít v sedu stabilní držení trupu, koordinaci ruky a oka, správnou spolupráci svalů ramen, paží a rukou. Pokud některá z těchto oblastí není dostatečně rozvinutá, může být pro dítě práce s pastelkou či tužkou náročná. Rodiče pak vidí pouze to, že dítě „nechce kreslit“, skutečným důvodem ale může být nedostatečná pohybová vyzrálost.

Co to v praxi znamená?

Úchop některých předškoláků je tristní, pastelky drží různými prsty, pěstičkou, hodně tlačí na tužku, křečovitě zavírají zápěstí, kroutí se v trupu či táhnou rameno k uším. Je to neergonomické i pro svalově kostní aparát a děti pak rychle bolí za krkem, ruka, hlavička od mžourání očí.

Je pravda, že pokud se děti cítí při psaní či kreslení dobře vleže na břiše, tak jim to nemáme vytýkat?

Nebránila bych jim, jako fyzioterapeut v tom vidím výbornou kompenzaci sezení v lavici, kdy se páteř ‚rovná‘ opačným směrem než při hrbení u stolu.

Všimla jsem si, že mnoho dětí při práci s tužkou vyplazuje jazyk…

To samo o sobě není problém. Může to však být ukazatel, že daná činnost je pro něj náročná. Práce mozku a hrubé i jemné motoriky spolu úzce souvisí, a pokud se špatně hýbe celé tělo, zvýrazní se to v pohybech jazyka. Takzvaný globální pohybový vzor, což je program, který řídí mozek dítěte, zajišťuje, že při učení se nové dovednosti, ale i při velké snaze soustředit se na pohyb, dítě hýbe zároveň i jazykem. V případě psaní či kreslení často k opačné straně, než je píšící ruka. Jde tedy o obvyklý pohybový vzor, který se zvýrazní u dítěte, má-li se psaním problémy a všelijak se při něm kroutí v ruce, trupu, ramenou.

Mají tedy rodiče nebo učitelé děti v tomto ohledu napomínat?

To nemá význam – však jim to pomáhá v lepší práci a koncentraci. Podobným způsobem mohou bojovat také se stříháním nůžkami, skládáním papíru, ale i při hodu míčem, skákání přes švihadlo, při stoji na jedné noze v „holubičce“ (tam, kde se soustředíme na přesnost)... Však všichni známe napomínání typu: „Zastrč si ten jazyk, nebo si ho ukousneš!“

Z čeho tedy pramení nejistota dětí v motorických činnostech?

Z nedostatku kvalitních podnětů. Děti mají obecně méně pohybu, tráví méně času venku, při spontánní hře, zato víc hodin prosedí doma u obrazovek. Dotykové mobily a tablety omezují přirozený vývoj jemné motoriky dětí prakticky na jeden či dva prsty, kterými displej ovládají. Mozek tím získává dojem, že důležité jsou pouze tyto dva prsty, vytvoří jim velké množství neuronových spojení a ostatní prsty opomíjí.

A jaké z toho plynou důsledky pro vývoj dítěte?

Později se nadmíra technologií projeví v manuální nešikovnosti, problémech s grafomotorikou, s prostorovou orientací a další. Displej nabízí jen dvourozměrný pohled, dítěti bude chybět práce mozku v hloubce prostoru. To může mít vliv i na odhad vzdálenosti, rychlosti a může to mít dopad i na jízdu na kole, koloběžce nebo přecházení přes silnici.

Čím tedy děti zabavit bez moderních technologií?

Například stavění kostek a později lego stavebnice dítě nesmírně obohacují. Učí koordinaci oko-ruka, logické myšlení (jak postavit, aby stavba nespadla), co musím udělat dřív, co až potom (exekutivní funkce mozku), učí se pracovní postupy, trpělivost a dokončit úkol. Posiluje kreativitu, fantazii, matematické základy (symetrie, velikost, části, celek, počet), při pádu stavby dítě pracuje s neúspěchem (frustrace, hledá nové řešení…) a to jsme jen u kostek.

Na co byste rodiče a učitele ráda upozornila?

Že by měli zpozornět, když třeba dítě nerado kreslí, nechce chytat míč nebo skákat panáka. Všechny tyto činnosti jsou pro malé děti cennými zkušenostmi – kutálením, chytáním, kopáním míče se učí odhad rychlosti, vzdálenosti, síly, směru, změny směru, což lze označit za předstupeň pro logické a analytické myšlení. Odchylky v prostorové orientaci můžeme pozorovat už někdy od druhého roku života – dítě zakopává, naráží do předmětů nebo mu padají věci z ruky.

Co když ale děti lézt po prolézačkách zkrátka nechtějí? Mají je rodiče nutit?

Nutit v žádném případě. Dítě to odmítá především proto, protože se jednoduše bojí, že spadne, takže je třeba se na tyto dovednosti zaměřit a hravě je cvičit. Důležité je rozlišit situaci, kdy se dítěti jen nechce, protože nemá náladu, a případ, kdy se činnosti opakovaně aktivně vyhýbá, protože mu zkrátka nejde. To je pro rodiče první signál.

Upravený rozhovor vyšel v Týdeníku školství, číslo 25/26 (1. září 2026)

Pozn.: Články prezentované na webu FYZIOklinika.cz nenahrazují odborné lékařské/fyzioterapeutické vyšetření a mají informativní charakter, tak abyste snadněji porozuměli dané problematice například po Vaší návštěvě fyzioterapeuta, lékaře nebo jiného specialisty. Cílem naší databáze článků je nabídnout Vám na jednom místě aktuálně dostupné informace o jednotlivých potížích pohybového aparátu, se kterými se můžete setkat, a to snadno pochopitelným jazykem (některá složitější zdravotní témata v zájmu snadnějšího pochopení zjednodušujeme). V případě, že na základě podobnosti zde popsaných projevů usuzujete na konkrétní diagnózu, doporučujeme Vám konzultovat Vaše potíže při osobní návštěvě lékaře nebo fyzioterapeuta. Informace zde prezentované nenaplňují znaky §2a zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.