Historie Rázové vlny
Metoda léčby Rázovou vlnou, známá také pod anglickým názvem jako ESWT – Extracorporeal Shock Wave Therapy (německy Stosswellentherapie), má poměrně krátkou historii.
K prvotním experimentům s účinky Rázové vlny v medicíně došlo v 50. letech 20. století v USA. Její působení na biologické tkáně bylo zkoumáno na konci 60. a počátku 70. let 20. století v Německu. Avšak oficiálně se v medicíně začaly výsledky Rázové vlny používat v 80. letech 20. století. Nejdříve pro rozbíjení ledvinových a následně i žlučníkových kamenů. První pacient byl s její pomocí léčen v Německu. Šlo o velmi výkonné stroje, které neměly příliš dobře kalibrovaný výkon. Fokusovaná rázovná vlna byla zaměřená pod ultrazvukovou sondou na konkrétní kameny a výrazný výkon rozmělnil usazeniny, a ty byly v podobě písku vyloučeny z těla přirozenou cestou. Ledvinové drobné rozmělněné kameny vyšly z těla společně s močí a žlučníkové kameny společně se žlučí do tenkého střeva.
Jak to ale obvykle ve výzkumu bývá, i v případě rázových vln vznikl vedlejší účinek. Byl totiž zjištěn i vliv na hojení měkkých tkání a obnovu hustoty kostí neboť rázové vlny se aplikovaly přes svaly zad a kosti, respektive žebra. Proto byly po pozitivních zkušenostech léčby chirurgických a urologických pacientů opět v Německu uskutečněny další experimenty s efekty Rázové vlny na kostní tkáň. V Německu byl léčen první pacient pro kostní pakloub. Na počátku 90. let byly zkoumány účinky Rázové vlny na kalciové usazeniny ve šlachách.
Jak šel čas a experimenty vědců, postupně vznikla vedle Fokusované rázové vlny změnou aplikátoru i Planární rázová vlna a změnou způsobu generování energie i Radiální rázová vlna.
Dnes se v pohybové medicíně používá Rázová vlna jako nejmodernější a nejúčinnější přístup v terapii bolestí pohybového aparátu a k léčbě pohybového ústrojí všeho druhu. Pro léčbu těchto pacientů byly následně vyvinuty speciální přístroje, které mají přesnější kalibraci výkonu a jsou pro pacienty bezpečné.
Své uplatnění nachází Rázová vlna převážně v ortopedii, revmatologii, neurologii a rehabilitaci. Nejvíce je využívána k léčbě plantární fasciitidy (syndrom patní ostruhy), tendinitidy ramenního kloubu a epikondylitidy (tenisový a golfový loket). Léčebný proces je realizován přenosem Rázové vlny z aplikátoru přístroje k bolestivému místu na těle, kde nastartuje hojení tkáně.
Planární rázová vlna se využívá v hojení povrchových tkání, tedy kůže u operačních ran, odřenin, popálenin, bodných, sečných, střelných ran, ale i v urologii a andrologii především u Peyronieho nemoci nebo u erektilní dysfunkce.
Autor: FYZIOklinika s.r.o., Praha