Roztroušená skleróza (RS)

Příznaky nemoci 

RS postihuje mnohem častěji ženy, které tvoří asi 70 procent všech nemocných. První příznaky se objevují mezi 20. a 40. rokem života. Příčina tohoto onemocnění je stále neznámá, avšak v současnosti nejuznávanější teorií je “mozaika” autoimunity, což znamená, že při vzniku tohoto onemocnění hrají roli jak vnější, tak vnitřní faktory (hormonální vliv, faktory prostředí, genetické faktory, imunodeficity). Mezi ty vnější jsou nejčastěji řazeny kouření, nedostatek vitamínu D, stravování, virové infekce (především herpetické viry).

O typu klinických příznaků rozhoduje místo v CNS, kde se vytvořil zánětlivý infiltrát a jaké nervové dráhy jsou postiženy. Mezi první příznaky se obvykle řadí poruchy zraku (zánět zrakového nervu) či senzitivní obtíže (poruchy hluboké citlivosti a kožní citlivosti). Kožní citlivost může být porušena buď ve smyslu zvýšené/snížené citlivosti nebo se projevuje mravenčením, brněním. První příznaky roztroušené sklerózy se obvykle objeví po očkování, velkém stresu, infektech či operacích.

Mezi pozdější symptomy se mohou řadit únava, změny močení, slabost horních a dolních končetin, třes, změny chování a paměti, poruchy rovnováhy, nejistota při chůzi, dvojité vidění apod.

Průběh

Průběh nemoci může být u jednotlivých pacientů rozdílný. Nejčastěji probíhá onemocnění takzvanou relaps remitentní formou, což znamená, že se u daného člověka střídají ataky a remise. Ataka je období klinických obtíží a remise je obdobím klinické stabilizace.

Diagnostika

Roztroušenou sklerózu lze diagnostikovat pomocí magnetické rezonance (MR) mozku. Díky MR vidíme ložiska aktivního či prodělaného zánětu (plaky). Vždy je důležité posuzovat nález s odebranou anamnézou a neurologickým vyšetřením. Dalším možným vyšetřením je také rozbor mozkomíšního moku získaný prostřednictvím lumbální punkce.

Léčba

I přes výrazný pokrok ve výzkumu je RS stále nevyléčitelná nemoc, avšak při včasném zahájení imunomodulační léčby je u většiny osob léčitelná. Díky tomu je možné snížit množství atak, a tím stabilizovat či zpomalit rozvoj invalidity. Kromě farmakoterapie je při léčbě tohoto onemocnění kladen důraz na režimová a dietní opatření, prevenci infekcí a v neposlední řadě rehabilitaci.

Zcela zásadní vliv na volbu pohybového režimu má právě probíhající fáze onemocnění. V období ataky by mělo dojít k vyloučení nadměrné fyzické zátěže, avšak s tím, že běžné každodenní činnosti mohou být běžně vykonávány. Rehabilitaci v tomto období zaměřujeme na pasivní cvičení, udržování rozsahu pohybu ve všech kloubech a zařazení relaxačních technik včetně dechové gymnastiky. Při stabilizaci zdravotního stavu by měl být zahájen pravidelný a vhodně vedený pohybový režim, který obnoví a zvýší celkovou odolnost a kondici organizmu. U nastavování režimu často bojujeme se dvěma extrémními situacemi, a to nedostatkem pohybu nebo naopak nadměrnému přetěžování. Obě situace mohou mít za příčinu úbytek svalové hmoty, zkrácení vazivových struktur svalů a zhoršení krevního oběhu. Rovněž mohou vést ke změnám na kosterním systému, k ovlivnění metabolických procesů a zhoršenému řízení pohybu. Na základě všech zmíněných změn klesá celková výkonnost organismu a zvyšuje se únavnost, a proto by se lidé s RS měli vyhýbat oběma krajním situacím.

Pohyb a rehabilitace

Součástí běžného života by se pro lidi s touto diagnózou měl stát pravidelný pohybový aerobní trénink, který zajistí dostatek pohybu, ale současně zabrání nadměrnému zatížení. Jako vhodné pohybové aktivity aerobního typu se doporučují například jízda na rotopedu, veslařském trenažéru, rychlejší chůze či nordic walking, plavání, turistika nebo jízda na běžkách. V posledních letech se stále častěji hovoří o tom, že by aerobní aktivita měla být prováděna v kombinaci se silovým tréninkem. Vždy je důležité doplnění o strečink a relaxaci zatěžovaných svalů. Určení správné intenzity zatížení je základním problémem a zároveň nejdůležitější částí doporučení pohybové aktivity, proto je vždy důležité se poradit s odborníkem.

V rámci rehabilitace dále využíváme techniky manuální medicíny (techniky měkkých tkání, mobilizace periferních kloubů, postizometrickou relaxaci atd.), ovlivnění hlubokého stabilizačního svalového systému páteře, edukaci a úpravu pohybových stereotypů, relaxační techniky, prostředky fyzikální terapie, protetické pomůcky a další postupy podle aktuálních obtíží pacienta.

Autor: FYZIOklinika s.r.o., Praha

Zdroj: Dlouholetá odborná praxe v oboru fyzioterapie, vzdělávání v oblasti fyzioterapie.

#metabolickáonemocnění #diagnoza

Pozn.: Články prezentované na webu FYZIOklinika.cz nenahrazují odborné lékařské/fyzioterapeutické vyšetření a mají informativní charakter, tak abyste snadněji porozuměli dané problematice například po Vaší návštěvě fyzioterapeuta, lékaře nebo jiného specialisty. Cílem naší databáze článků je nabídnout Vám na jednom místě aktuálně dostupné informace o jednotlivých potížích pohybového aparátu, se kterými se můžete setkat, a to snadno pochopitelným jazykem (některá složitější zdravotní témata v zájmu snadnějšího pochopení zjednodušujeme). V případě, že na základě podobnosti zde popsaných projevů usuzujete na konkrétní diagnózu, doporučujeme Vám konzultovat Vaše potíže při osobní návštěvě lékaře nebo fyzioterapeuta. Informace zde prezentované nenaplňují znaky §2a zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.

Související cviky

Bobath cvičení - cvik pro zlepšení koordinace trupu a horních končetin

Fyzioterapeutické rehabilitační cvičení po centrální mozkové příhodě, které můžete znát také pod náz…

Uvolnění svalů krku

Tato fyzioterapeutická metoda slouží k uvolnění svalů přední strany šíje, dochází při ní k relaxaci…

Stabilizační cvičení podle Kabata - posilovací cvik vleže na zádech pro uvolnění páteře

Cvičení, které můžete znát také jako PNF - rotace dolní části trupu vleže na zádech, je vhodné pro p…