Iva Bílková: pracovní obuv musí být pohodlná, naprosto nevhodné jsou plastové „kroksy“ z tržnice

Pro spoustu profesí je vhodná obuv naprosto klíčová, protože na nohou stráví zaměstnanci prakticky celou pracovní dobu – v gastronomii, zdravotnictví, v obchodech, ale také v továrnách, skladech nebo distribučních centrech. Mnoho lidí přitom při výběru obuvi hledí spíš na cenu než na ergonomii. O parametrech zdravé obuvi pro práci i volný čas jsme si povídali s hlavní fyzioterapeutkou FYZIOkliniky Mgr. Ivou Bílkovou, Cert. MDT.

Fyzioterapeutka přikládá podrážku pracovní obuvi k bosému chodidlu klientky, na zemi lodičky a kožené pracovní pantofle.

Je možné nějak zobecnit, na co by si měli lidé při výběru vhodné pracovní obuvi dávat pozor?

Jelikož v pracovních botách stráví člověk většinu dne, měly by být hlavně pohodlné. Je jasné, že dělník a další řemeslné profese potřebují botu pevnou, mnohdy i tzv. kotníkovou, ale u většiny profesí (kadeřník, pracovník v kanceláři, zdravotník, číšník...) se vlastně bavíme o vhodných přezůvkách. U nich je klíčový prodyšný materiál, a to včetně stélky.

V posledních letech jsou velmi populární gumové „kroksy“, jsou optimální volbou?

Působí pohodlně, ale špatné materiály, ve kterých se noha celý den potí, dávají vzniknout mnoha dermatologickým potížím – plísním a otlakům. Nejvhodnějším materiálem je textil a kůže. Absolutně nevhodné jsou plastové napodobeniny oblíbených děrovaných „dřeváků“, které noze i přes průduchy vůbec nedovolují větrat. Materiál levných verzí z tržnice je navíc nejasného složení a často vykazuje specifický zápach.

Někdy by asi bylo pohodlnější pracovat v sandálech, které mají odvětrávání zajištěné… Co ještě by měla mít obuv, ve které trávíme většinu dne?

Pokud se bavíme o přezůvkách pro pracovníky v budovách – například učitele, zdravotnický personál, kuchaře nebo kadeřníky – tam by měly dominovat přezůvky s odvětráním a podloženou klenbou. Profese, které celý den stojí, potřebují boty:

s podloženou podélnou i příčnou klenbou a ortopedickým tvarováním,
se širokou špičkou,
s dostatečnou měkkostí, od které se při chůzi klenba dobře odvíjí a noha nemá pocit, že bojuje proti tvrdému sádrovému odlitku.

Naopak u profesí, kde hrozí úraz – kdy na nohu spadne náčiní nebo cihla, typicky u řemeslníků – je důležité mít boty pevné, které nohu při nehodě uchrání.

Je pro lidi, kteří v práci sedí, obuv také důležitá?

I když člověk většinu času prosedí, prsty na nohou by měly mít možnost neustále se hýbat. K tomu je třeba zvolit vhodný střih boty. Boty či přezůvky by jednoznačně měly mít širokou špičku, aby měly prsty a záprstní kosti dostatek prostoru. Pokud máte boty se zužující se špičkou, bude palec tlačen k ostatním prstům, což zvyšuje riziko vzniku deformit chodidel. Postaví-li se člověk bosou nohou vedle boty, měla by být bota stejně široká jako prsty a nárt.

Bosé chodidlo mezi úzkou lodičkou se špičatou špičkou a botou se širokou špičkou.

Jak poznat, kdy je vhodné každodenně používanou obuv vyměnit?

V nemocnicích to mají, pokud vím, nastavené tak, že zaměstnanci mají nárok na výměnu obuvi po dvou letech. U profesí, jako je instalatér a podobně, kteří hodně cestují, chodí a tráví v botách celý den, je možné je vyměnit klidně po roce. Určitě ještě předtím, než je opotřebení boty na materiálu patrné.

Pokud je na podrážce či stélce už viditelné poškození, sešlapání nebo odření, případně je pata ošoupaná víc na vnější straně než na vnitřní či naopak, což mění úhel podrážky, je na výměnu pozdě. Noha v takové botě funguje nezdravě nakloněná a nedochází k ideálnímu zatížení a rotaci paty, došlapům ani odrazům.

Podpatky nejspíš nelze nijak doporučit, spíš naopak… Proč jsou pro ženy tolik rizikové?

Na podpatcích se váha těla přesouvá z paty dopředu na přednoží (bříška prstů). Úzká špička bot navíc stlačuje prsty k sobě, čímž dochází k boření příčné i podélné klenby. Prsty ztrácejí schopnost aktivně se opřít o zem a pomáhat při odrazu. Aby tělo udrželo rovnováhu, kolenní klouby jsou nuceny zůstávat v mírném pokrčení (flexi). To zvyšuje tlak na čéšku a kloubní chrupavku.

Fyzioterapeutka ukazuje klientce na lodičkách s vysokým podpatkem prohnutí bederní páteře.

Pánev se vinou podpatků klopí dopředu a kyčelní klouby jsou neustále v mírném ohnutí, což vede ke zkrácení flexorů kyčlí. Aby tělo překlopení pánve vpřed kompenzovalo, bederní páteř reaguje výrazným prohnutím. Tím se enormně zvyšuje tlak na meziobratlové ploténky v bederní oblasti a na klouby páteře. Na to navazuje přirozená kompenzace v hrudní a krční páteři, což vede k přetížení šíjových svalů a častým bolestem hlavy.

Které změny na chodidlech, kloubech nebo držení těla už mohou být nevratné?

Špatné držení celého těla. Mnoho zmíněných deformit lze důsledným cvičením korigovat, bez motivace a fyzioterapeutického cvičení se ale problémy prohlubují a končí vyhřezlou ploténkou či operací vbočeného palce.

Existuje výška podpatku, která je pro tělo ještě přijatelná?

Na internetu a jinde se dá dočíst, že optimální výška pro boty na běžnou chůzi jsou 4 centimetry. Za mě je to ale jen kuloární „přání“ žen, které se odmítají smířit s tím, že zdravá výška je zkrátka 0 centimetrů 😊

Problém však často není jen ve výšce, ale i v šířce – moderní úzké špičky svírají prsty i vsedě. Optimální šíře boty je stejná jako šíře nártu. Není zdravé vtěsnávat nohu širokou zhruba 7 cm do boty široké 5 cm. Vznikají tak deformace nohy, jako například propadlá podélná klenba, vbočený palec nebo kladívkové prsty.

Co doporučujete ženám, které nosí boty na podpatku často, například v práci? Jak vybrat podpatky, které tělu škodí méně, a jak dlouho je maximálně nosit?

Vhodnou prevencí je cvičení (například sbírání předmětů z podlahy prsty u nohy), masáž chodidel, bosá chůze a hlavně nácvik a posílení odtahovače palce a svalů, které podporují příčnou i podélnou klenbu.

Cvik: Uvolnění drobných kloubů nohy a prstů

Cílem cvičení je uvolnit drobné klouby nohy a prstů na noze. Vsedě si propleťte prsty levé nohy s prsty pravé ruky. V kotníku kružte na obě strany. Dále provádějte menší kroužky v zánártí, opět na obě strany. Stejný postup zopakujte i s druhou dolní končetinou.

Podpatek bych volila maximálně do 4 cm, ideálně 2–3 cm, a kvůli rovnováze a lepšímu rozložení síly raději širší než „jehly“. Hledejte modely s měkkou, odpruženou stélkou, která alespoň částečně absorbuje nárazy do přednoží.

Když to jen trochu jde, přezouvejte se. Volte botu bez podpatku, se širokou špičkou, v níž lze hýbat a skrčovat prsty na nohou, a zároveň s ohebnou podrážkou v podélné i příčné ose, aby zůstala zachovaná dobrá hybnost drobných kloubů nohy a funkce svalů klenby.

Pozn.: Články prezentované na webu FYZIOklinika.cz nenahrazují odborné lékařské/fyzioterapeutické vyšetření a mají informativní charakter, tak abyste snadněji porozuměli dané problematice například po Vaší návštěvě fyzioterapeuta, lékaře nebo jiného specialisty. Cílem naší databáze článků je nabídnout Vám na jednom místě aktuálně dostupné informace o jednotlivých potížích pohybového aparátu, se kterými se můžete setkat, a to snadno pochopitelným jazykem (některá složitější zdravotní témata v zájmu snadnějšího pochopení zjednodušujeme). V případě, že na základě podobnosti zde popsaných projevů usuzujete na konkrétní diagnózu, doporučujeme Vám konzultovat Vaše potíže při osobní návštěvě lékaře nebo fyzioterapeuta. Informace zde prezentované nenaplňují znaky §2a zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.

Aktualizováno dne 05.11.2026