Vliv blokád drobných kloubů nohy na vznik funkčních poruch pohybového aparátu

Kosti, klouby, vazy, svaly a šlachy v oblasti chodidla, nártu a kotníku jsou tvarem kostí a styčných ploch kloubů a směrem tahu vazů a šlach uzpůsobené tak, aby tvořily v noze 2 podélné klenby na malíkové a palcové straně a 3 příčné klenby pod hlavičkami zánártních kloubů mezi nártními kůstkami. Tyto klenby mají za úkol tlumit rázy vznikající při dopadu paty na zem při chůzi a běhu a zároveň umožňují měkké odvinutí chodidla od podložky, aby chůze a běh byly plynulé a pružné. Rázy jsou utlumeny a nepřenáší se do vyšších etáží, tedy do kolen, kyčlí a přes pánev do páteře.

Důsledek blokád

Dojde-li ke vzniku blokád zánártních kloubů, např. při úrazu, při špatném pohybovém stereotypu apod., a měkké tkáně v noze ztratí svou funkci „tlumiče“ rázů, začnou se nárazy vznikající dopadem paty na zem přenášet dál na klouby kotníku, kolene, kyčlí, páteře i hlavy. Opakované rázy mohou způsobit poškození chrupavek, menisků nebo meziobratlových plotének. Přizpůsobit se mohou ale i kosti samotné. Mohou vznikat tzv. osteofyty – kostní výrůstky, nejčastěji na bederní a krční páteři. Na patní kosti vzniká tzv. patní ostruha (calcar calcanei). Pozorujeme i úponové bolesti Achillovy šlachy z přetížení, zpočátku nevysvětlitelné bolesti kolen jsou později diagnostikované jako poškození vazů či menisků, vzniká postupně artróza kotníků, kolen a kyčlí, bolesti bederní páteře, zad ale i významné bolesti hlavy.

Fylogenetický význam

V době, kdy se naši předchůdci ještě nepohybovali ve vzpřímeném stoji, nebyly klenby ještě vytvořené, neboť k tomu nebyl důvod. Zůstaly nám však svaly, které mají vliv na funkci nohy i dnes. Naši předkové např. dokázali odtáhnout palec na dolní končetině dostatečně daleko, aby byl možný úchop i na noze. Tento fakt je dodnes patrný u lidoopů, kteří při šplhání po stromech dokáží postavit palec proti ostatním prstům a pevně se držet kmene a větví. Od primátů nám zůstal sval odtahovač palce (musculus abductor hallucis), který dnes již není tak silný (během evoluce se změnil i tvar kloubu palce). Pokud není tento sval dostatečně aktivní, jeho funkce se může snižovat. Snížená aktivita odtahovače palce přitom patří mezi faktory spojované se vznikem tzv. vbočeného palce (hallux valgus). Jde o deformitu, na jejímž vzniku se podílí více vlivů; mezi opakovaně popisované patří také dlouhodobé nošení příliš úzké obuvi. Vbočený palec pak vede opět ke vzniku funkčních blokád.

Vývoj klenby a vznik blokád

Klenba nohy se u dítěte vyvíjí poměrně pozdě. Novorozenec má nohu fyziologicky plochou. Ke změně tvaru chodidla a vniku kleneb dochází postupně, vlivem odkrývání pohybových programů během dozrávání nervové soustavy a vznikající aktivity svalů, které svým tahem tvarují kosti a kloubní plochy. První počátky vývoje klenby můžeme pozorovat u dětí ve věku 9 měsíců až 1,5 roku, tedy v době, kdy dítě dělá první kroky. Klenba se pak výrazně vyvíjí ještě v předškolním věku a její vývoj může pokračovat i v dalších letech. Jednu přesnou hranici, kdy je vývoj ukončen, proto stanovit nelze. Pokud vývoj nohy neprobíhá optimálně, je možné předvídat pozdější vznik blokád drobných kloubů i důsledky s tím spojené.

Vložky do bot ano či ne?

Fyzioterapeut či lékař může doporučit ortopedické vložky, které mají podepřít příčnou i podélnou klenbu. Klenbu přitom podpírají vazy a šlachy pasivně, zatímco svaly aktivně. Podle mých klinických zkušeností samotná pasivní opora problém neřeší, a to ani v případě ortopedických vložek na míru. Vložka může změnit rozložení zatížení a chodidlu ulevit, neměla by ale nahrazovat jeho aktivní práci. Proto doporučuji její používání kombinovat s cíleným cvičením chodidla.

Vložky do bot jsou výborné jako pomoc pro tlumení nárazů při chůzi po tvrdém terénu (asfalt, beton, dlažba…) nebo při sportech, kde je vyšší náročnost na dokonalé odtlumení rázů při doskocích, běhu apod. (basketball, atletika…). Výborné jsou tedy vložky z měkkých materiálů, jako je gel, silikon, pěna, apod.

Jiná situace nastává u člověka, který tráví většinu pracovní směny ve stoji nebo chůzí po tvrdé podlaze. Tady nejde o to, jestli si noha poradí sama, ale o to, že délku a charakter zátěže během pracovní doby obvykle nelze nijak zásadně změnit. Vhodně zvolená podpora klenby v pracovní obuvi tak může pomoci snížit přetížení. Ani tehdy by ale neměla nahrazovat aktivní práci chodidla. Mimo pracovní dobu je vhodné nohu pravidelně aktivovat a cíleně cvičit, například i chůzí naboso po nerovném terénu, trávě, písku či oblázcích.

Jak vybrat boty pro celodenní práci

V praxi se často setkávám s klienty, kteří jsou při první návštěvě přesvědčeni o správnosti své obuvi. Nechají se například přesvědčit reklamou, že bota, která dýchá, je zdravá. Nebo sice nekupují boty tvarované do dokonalé špičky, protože vědí, že je to nezdravé, ale na našem trhu převažují střihy bot s ne zcela ideálním prostorem pro prsty. Taková obuv se nachází bohužel i ve specializovaných obchodech se zdravotní obuví.

Obtíže pohybového aparátu přitom mívají více příčin současně; jedním z faktorů, který při vyšetření stojí za pozornost, je i funkce chodidla a obuv, ve které člověk tráví většinu pracovního dne. Pracovní obuv je proto potřeba vybírat podle toho, co v ní člověk skutečně dělá, ne podle toho, jak vypadá na regálu v obchodě.

Profese s celodenním stáním a chůzí

Zdravotní sestry, kadeřnice, prodavačky a pokladní, personál v restauracích, pracovníci ve skladech a ve výrobě, učitelé nebo kuchařky – ti všichni mají společné to, že za směnu buď nachodí několik kilometrů po tvrdém povrchu, nebo naopak stojí hodiny na jednom místě, aniž by si mohli odpočinout. Zátěž se přitom sčítá směnu za směnou a projeví se často až po letech.

U obuvi pro tyto profese se vyplatí sledovat několik parametrů:

Prodyšný materiál včetně stélky. Nejvhodnější je textil a kůže. V nevhodném materiálu se noha celý den potí, což otevírá dveře kožním problémům – plísním i otlakům. Zcela nevhodné jsou plastové napodobeniny oblíbených děrovaných „dřeváků“; přestože mají průduchy, noha v nich nevětrá. U nejlevnějších verzí z tržnic navíc nevíte, z čeho přesně jsou vyrobené, a bývají cítit.
Podložená podélná i příčná klenba a ortopedické tvarování. U celodenního stání pomáhá rozložit dlouhodobou statickou zátěž.
Dostatečně široká špička. Prsty i záprstní kosti musí mít prostor. Zužující se špička tlačí palec směrem k ostatním prstům a přispívá ke vzniku deformit.
Měkká a ohebná podešev. Materiál podešve by měl dostatečně tlumit nárazy a bota by měla být snadno ohebná v podélné i příčné ose, aby se od ní chodidlo při chůzi volně odvíjelo. To platí i u obuvi s podloženou klenbou – pokud má noha pocit, že bojuje proti tvrdému sádrovému odlitku, je bota špatná bez ohledu na to, co má napsáno na štítku.

U profesí, kde je možné se na pracovišti přezouvat, těmto požadavkům často odpovídají anatomické sandály nebo ortopedické pantofle s odvětráním. Jde tedy o typickou „přezůvku“ do zaměstnání, kterou si člověk na pracovišti obuje a po směně zase zuje. Jako jeden z příkladů lze uvést značku Birkenstock, která vedle běžné obuvi nabízí také řadu Professional určenou do pracovních provozů. I zde však platí, že je potřeba posuzovat vždy konkrétní botu, nikoli jen značku – jednotlivé modely se liší materiálem svršku i stélky.

Výjimku tvoří řemeslné profese, kde reálně hrozí úraz pádem nářadí či materiálu na nohu. Tam musí mít přednost bezpečnost: pevná, často kotníková obuv z kvalitních materiálů s výztuhami, která nohu při nehodě ochrání. I v této kategorii se ale dá vybírat mezi střihy a hledat model s rozumným prostorem pro prsty.

Kancelář, jednání, sedavá práce

Zaměstnanci, manažeři a obchodníci, kteří tráví většinu dne vsedě u počítače, mají často pocit, že speciální pracovní obuv vlastně nepotřebují. Prsty na nohou se ale musí mít možnost hýbat i vsedě a nevhodně střižená bota je omezuje stejně spolehlivě, jako by omezovala při chůzi.

Platí tu proto stejná základní kritéria, jen se na ně při výběru společenské obuvi snadno zapomíná. Elegantní bota je nevylučuje, jen je potřeba vybírat pečlivěji než podle prvního dojmu ve výloze.

Jak zkontrolovat šířku a délku boty

Existuje jednoduchá metoda, jak poznat nevhodně zúženou obuv ještě v obchodě. Postavte se bosou nohou vedle boty a porovnejte šířku přední části. Bota by měla být v nejširším místě stejně široká jako šíře vašich prstů a nártu. Pokud je patrně užší, noha se do ní „vejde“ jen proto, že se prsty stlačí k sobě – a to je přesně ten mechanismus, který v čase přispívá ke vzniku deformit.

Druhou věcí ke kontrole je délka. I v botách pro dospělé by měl před prsty zůstat asi 1 cm volného prostoru. Prsty se totiž v jednotlivých fázích kroku krčí a propínají a tomuto pohybu nesmí nic bránit.

Kdy boty vyřadit

S výměnou obuvi se obvykle čeká příliš dlouho. Běžný signál – prošoupaná podrážka – přichází ve chvíli, kdy bota už delší dobu neplní svou funkci. U profesí, které hodně chodí a cestují, například u instalatérů a podobných řemesel, je namístě vyměnit boty klidně po roce, ještě než je opotřebení na materiálu zřetelně vidět.

Pokud už na podrážce nebo stélce vidíte viditelné poškození, sešlapání či odřeniny a pata je ošoupaná více na vnější straně než na vnitřní, je na výměnu pozdě. Nerovnoměrné sešlapání mění úhel podrážky a noha je v botě nakloněná. Taková změna ovlivňuje zatížení chodidla i celý průběh kroku – došlap, rotaci paty i odraz – a může přispívat k obtížím v dalších částech pohybového aparátu.

Samotná obuv práci neudělá

Vhodně zvolená obuv dokáže chodidlům i zádům výrazně ulevit, ale všechnu práci za nás neobstará. Kdo svůj pohybový aparát dlouhodobě přetěžuje, musí si umět ulevit i v průběhu směny. Znamená to měnit polohu, pravidelně se protáhnout a na krátkou chvíli si sednout. Jednotlivě jde o maličkosti, v součtu ale rozhodují o tom, v jakém stavu z práce odcházíte.

Totéž platí pro sedavou práci. Po hodině až dvou je vhodné od počítače vstát, projít se, nebo ještě lépe si krátce zacvičit. Bohatě stačí jednoduché cviky, které zvládnete u pracovního stolu – přetáčení páteře v sedu na židli z jedné strany na druhou, úklony hlavy i celého těla nebo mírný záklon s rukama opřenýma o bedra.

Pokud bolest přetrvává i po výměně obuvi a úpravě pracovního režimu, je namístě nechat si chodidla i celý pohybový aparát vyšetřit. Blokády drobných kloubů nohy se dají odstranit a funkci nohy lze cíleným cvičením obnovit.

Péčí o kvalitu své obuvi a o svá chodidla můžete snížit riziko vzniku blokád drobných kloubů nohy i obtíží pohybového aparátu, které s nimi souvisejí.

Aktualizováno dne 18.09.2026

Autor: Mgr. Iva Bílková, FYZIOklinika s.r.o., Praha

Zdroj: Klinické zkušenosti ze soukromé praxe v oboru fyzioterapie.

Pozn.: Články prezentované na webu FYZIOklinika.cz nenahrazují odborné lékařské/fyzioterapeutické vyšetření a mají informativní charakter, tak abyste snadněji porozuměli dané problematice například po Vaší návštěvě fyzioterapeuta, lékaře nebo jiného specialisty. Cílem naší databáze článků je nabídnout Vám na jednom místě aktuálně dostupné informace o jednotlivých potížích pohybového aparátu, se kterými se můžete setkat, a to snadno pochopitelným jazykem (některá složitější zdravotní témata v zájmu snadnějšího pochopení zjednodušujeme). V případě, že na základě podobnosti zde popsaných projevů usuzujete na konkrétní diagnózu, doporučujeme Vám konzultovat Vaše potíže při osobní návštěvě lékaře nebo fyzioterapeuta. Informace zde prezentované nenaplňují znaky §2a zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.